Josef Klíma o podsvětí v devadesátkách: Mafiánky byly i manželky, používaly chlapa jako štít

Josefa Klímu zná snad každý. Objevil se v pořadech jako Na vlastní oči nebo Občanské judo, kde dokázal, že strach je element, který nezná. Klíma se často ocitl v temných koutech tehdejší společnosti, aby ozřejmil kauzy, které byly poměrně nebezpečné, a o kterých většina společnosti tiše mlčela. I dnes se setkává s tím, že ho zvědaví lidé zastavují na ulici, aby se zeptali například na Jiřího Kájínka a názor na to, jak to s ním vlastně tehdy bylo.

Josef Klíma o podsvětí v devadesátkách

Díky své profesi se z Josefa Klímy rychle stala celebrita, kterou znal každý. Josef Klíma si ale z popularity velkou hlavu nedělal. „Do televize jsem se dostal poměrně starý. Mně bylo v té době 38 let, když se u nás lámala revoluce. O ksichtu rozhoduje televize. Takže slavný jsem byl až pak – a to už jsem byl dospělý, takže mě už to nezblblo. Považoval jsem to za součást profese, která mi někde otvírala dveře – na rozdíl od jiných novinářů – ale v jiných situacích zase byla přítěží, protože se na mě pořád obraceli nějací lidé. Na ulici, na plovárně: My tady máme nějaký problém.“

Josef Klíma pomohl objasnit mnoho závažných případů. Přesto si často lámal hlavu s tím, že není schopen pomoci všem.

„V určitém období jsem si lámal hlavu s tím, že nemůžu pomoct celému světu. Že se to ode mě čeká. Odhalili jsme toho spoustu, ale strašně málo z toho se někam dotáhlo - k orgánům činným v trestním řízení. Něco jsme odhalili a ono se nic nedělo. A lidé: „Jak to, že ten lump už nesedí?“ Jako kdybychom mu my mohli nasadit pouta! „Já jsem jenom novinář! Já můžu jedině řvát: ,Pozor, zlo!‘ Poukazovat na to, a jiní lidé mají pravomoc nasadit mu pouta.“ Také moje děti mi říkaly, že se na to nevykašlu, protože to, co dělám nedosahuje žádného naplnění. Tenkrát jsem si s tím dělal hlavu a opravdu jsem toho chtěl nechat.“

Mafiánky byly i manželky, používaly chlapa jako štít

O tom, proč se mezi mafiány většinou objevují jen muži, má Josef Klíma jasno. Důvodem je, že žena by kromě této „profese“ měla i jiné povinnosti, jako rodinu, děti, domácnost. „Mafiánky to podle mě nemohou dělat naplno. Navíc – mafie vznikla v regionech, kde žena neměla cenu, jen jako reprodukční jednotka. Na Sicílii rozhodovali o všem chlapi, ženské byly doma. A stejně tak Jugoslávci na Balkáně nebo Rusové, kteří sem v devadesátkách narukovali – Moldavci, Gruzínci, Čečenci – to byli všechno chlapi. Manželky byly někde s dětmi a oni mafiosovali a mimo to si třeba užívali v bordelech. To byl jejich svět.“

Opravné reportáže

Sem tam se stalo, že reportáž, kterou Josef Klíma natočil podle skutečné události, se nakonec ukázala jako odlišná od původního znění. A tak Klímovi nezbylo nic jiného, než natočit opravnou reportáž, aby lidem ukázal, že to vlastně bylo jinak. Podle jedné z reportáží se natočil také film Filipa Renče, Requiem pro panenku. I zde se nakonec ukázalo, že vše nebylo tak, jak se původně předpokládalo. „Po letech jsem se najednou dozvěděl, že to asi všechno bylo jinak. Že ony nebyly tak sadistické, a postava, kterou hraje Aňa, nebyla tak nevinná, ale byla to psychicky narušená lesbická holka, která se později nechala přeoperovat a požáry zakládala i později. Když byla ve vězení, tak podpalovala matrace a spáchal – už to byl on – sebevraždu.“

Neodolatelný Steve McQueen: Jako dítě válčil s pouličními gangy, skončil v pasťáku. Miloval ženy, auta a kokain, kolegové ho nesnášeli. S Paulem Newmanem se poprali