“Můj otec odešel od mámy a nastěhoval se k nám. Nechce ale situaci řešit a pije,” neví si rady Denisa. S dcerou se zamykají v pokojích

Paní Denisa (45 let) věděla, že její rodiče jsou spolu spíše ze zvyku. Máma byla generál, milovala společnost, kino, filmy, divadlo, prostě místa, kde se něco dělo. Táta byl pravý opak - byl nejraději doma, chodil rád do kůlny, občas do hospody. Rád si četl nebo vyráběl v dílně nábytek. Více rozdílní lidé snad ani neexistují. Přesto spolu byli dlouhé roky. Jenže se něco změnilo, táta odešel, usadil se u paní Denisy v domě a chová se tam jako doma. Navíc nevypadá, že by chtěl odejít.

Můj otec odešel od mámy a nastěhoval se k nám

Ještě před rokem bych nevěřila, že se dostanu do takové situace. Žiju sama s dcerou, snažím se pracovat na plný úvazek a zároveň mít doma klid. Jenže všechno se změnilo ve chvíli, kdy se můj otec rozhodl opustit moji mámu po čtyřiceti letech jejich manželství. Prý "už to s ní nevydržel", jak neustále opakuje. Ze dne na den si sbalil pár věcí a zavolal mi, že u mě pár dní přespí. Jenže těch pár dní už trvá půl roku. Zpočátku jsem ho litovala. Máma byla vždycky dost autoritativní a já měla pocit, že otec u ní vlastně jen přežívá. Chtěla jsem mu dát možnost začít znovu. Jenže jsem nečekala, že se tím novým začátkem stanu já. Od té doby, co u mě bydlí, se nezměnilo vůbec nic – kromě mého klidu. Táta si nepřinesl s sebou skoro nic, ale i tak se jeho věci válejí po celém domě.

Alkohol jako každodenní společník

Neuklízí po sobě, neumí si ani ohřát jídlo. Když jsem mu jednou řekla, ať si vyluxuje pokoj, jen se zasmál, že "to dělávala máma". A že od toho jsem teď přece já. Nejhorší je ale jeho pití. Začalo to jednou skleničkou večer. Teď bývá opilý třikrát do týdne. Někdy se potácí domem, v lepším případě usne na gauči. V horším se hádá, rozčiluje se nad politikou nebo volá mámě a křičí na ni do telefonu. S dcerou jsme se začaly zamykat v pokojích. Už to není domov. Říkám si, co by dělala máma. Ta by ho prostě vyhodila. Jenže já ho přece nemůžu nechat na ulici. Je to můj táta. Ale zároveň už nemám sílu.

Co mám dělat? Jsem bezradná. Potřebuju pomoct.

Na situaci paní Denisy odpovídá psycholog Karel Mráček

Vyjasnění vhodných rolí a hranic může být neustálým bojem v každém vztahu. Mezi rodiči velmi často, v každé životní etapě navíc jinak. Mezi děti a rodiči také, protože se role často obracejí. Pak se nabízí otázka, jak milovat tohoto rodiče, který může být někdy pozorný a starostlivý, ale jindy děsivý, nepředvídatelný, nedostupný, nebo se zcela vymkne kontrole, jak se tomu asi v případě vašeho tatínka. Dítě může k tomuto rodiči prožívat řadu pocitů, od hněvu po soucit, spolu s pocitem viny, který vede k tendenci upřednostňovat potřeby druhých, v tomto případě vašeho otce, před svými vlastními.

To je další vzorec, kterého se později může být těžké zbavit. Navíc váš tatínek prožil celý život s autoritativní partnerkou, vaší maminkou. Nyní ale, přestože si stěžuje, vyžaduje stejný servis od vás. Bez chápání toho, že máte svou vlastní rodinu a povinnosti. A pak je tady jeho pití, které rozhodně nelze tolerovat, už i proto, že žijete s dcerou. Musíte se jasně vůči tatínkovi vymezit a stanovit u vás doma jasná pravidla. Buď je bude respektovat, nebo ne. Vzhledem k dominovým účinkům závislosti rodičů mnoho lidí považuje poruchy užívání návykových látek - ve vašem případě alkoholu - za rodinné poruchy, protože ovlivňují celý rodinný systém. Jste dospělá, se svým vlastním životem. Poskytnout otci azyl bylo vaše rozhodnutí a je dobré nastavit hranice a pravidla, která bude on ve vašem domově dodržovat. Je přeci jen vašim hostem. Nenechte se pokořit jeho rodičovskou rolí. Trvejte na svém.

Jak se má paní Denisa zachovat? Ustupovat tátovi a starat se o něj? Nebo mu dát jasně najevo, že pokud nebude dodržovat pravidla, bude muset hledat jiné ubytování? Jak byste reagovali vy? Přečtěte si také příběh paní Danuše, která neví, jak má dál žít po smrti syna.