Všechny vztahy procházejí transformací a během společných let se mění, stejně jako jejich aktéři. Někdy je v dlouhodobém vztahu dobré období, jindy naopak zase špatné. A právě v takových chvílích, ve chvílích krize, se ukáže, zda je vztah pevný a zvládne i nějaký ten problém nebo sérii špatných situací. Když je toho ale moc, je potřeba věci řešit.
Pan Jaromír (54 let) se ženil před pětadvaceti lety. Nikam nespěchal, chtěl si užívat života, mládí a bezstarostnosti. Pak potkal svou ženu Terezu a rázem se chtěl usadit. Miloval ji od prvního okamžiku. Než se vzali, chvíli spolu chodili a dokonce i bydleli. Na tehdejší dobu moderní přístup. Jenže jeho žena ho neustále podezírá z nevěry. A to dlouhé roky. Pan Jaromír je z toho nesmírně unavený.
Jsem ženatý pětadvacet let, s manželkou se znám skoro třicet let. A přesně tak dlouho je moje žena přesvědčená, že jí jsem nevěrný. Už když jsme spolu chodili, se mě občas zeptala, kdo je Jana nebo kde jsem byl tak dlouho, když jsem se zpozdil. Nepřikládal jsem tomu moc váhu, vždycky jsem se smál a vysvětloval, že mě zdržela zácpa, nákup v obchodě a Jana je kamarádka od mateřské školky. Vzali jsme se a já čekal pohodový život s dětmi a milovanou ženou.
To se taky stalo, žili jsme si poměrně dobře, máme tři krásné děti. Ale náš vztah má jednu malou vadu. Teda velkou. Manželka mě neustále podezírá z nevěry. Když se zdržím v práci, protože montáž nešla dobře a máme skluz, když jdu s chlapama na pivo, když mi cinkne zpráva, prostě kdykoliv. Hned se mě ptá, kdo to je a když řeknu, že nějaká žena, klientka, která si v mé firmě objednává kuchyň nebo něco jiného, tak je zle. Chápu, že přede mnou měla na muže smůlu, dva ji podváděli, ale já takový nejsem ani jsem nebyl.
Když ji v klidu předložím důkazy o tom, že jí opravdu nejsem nevěrný, vždycky se mi pak omluví, že má prostě strach. Chápal jsem to možná v začátcích, to ano, ale i po deseti a dvaceti letech? Teď už mě to přestalo bavit. Neustále se obhajovat, dokazovat jí, že jí opravdu nejsem nevěrný, že ji miluji stejně, jako na začátku. Jsem unavený. Chci žít spokojeně a těšil jsem se, že až děti odejdou z domu, že budu mít pohodu. Chci po celém dlouhém dni přijít domů z práce, dát si se svou manželkou dobrou večeři, pivo a popovídat si s ní.
Celý den jsem s chlapama, kteří nejsou z nejinteligentnějších, ale za práci vzít umí. Chci vědět, jak se žena celý den měla, co naše děti. Vzpomínat, jaké to bylo, když jsme s dětmi jezdili na dovolenou nebo třeba i nějakou další společnou naplánovat. Místo toho vysvětluju, kde jsem se zdržel, kdo je kdo a předkládám důkazy jako při nějakém výslechu. Dospělo to dokonce do takového stádia, že chci odejít. Nikdy jsem své ženě nedal příčinu k tomu, aby takto podezírala. Nikdy jsem jí nebyl nevěrný.
Co mám dělat? Je to opravdu neúnosné!
Dobrý den. Je mi líto, že jste vlastně celý život snášel tak manipulativního partnera. Víte, problém je, že nevěrníci většinou mají vztahy, kde na ně nikdo netlačí, a naopak. Když je někdo věrný a miluje svou ženu, setkává se s podezíráním. Ono právě toto podezírání a neustálá nedůvěra ve vás, coby celoživotního partnera, je skutečně forma manipulace. Je pochopitelné, že vás stále nebaví být jako u výslechu nebo u soudu. Nebavilo by to nikoho, zejména bez důvodu. Neustále čelíte nepřiměřeným požadavkům vaší manželky a proto je jasné, že tato neustálá snaha o porušování vaší svobody vás velmi obtěžuje.
Ono to většinou začne nevinnými dotazy, ale když toto obviňování a podezírání trvá, jako ve vašem případě, několik desítek let, to by vydržel málokdo. Předpokládám, že podezírání, omezení a pravidla, podle kterých jste žili, se postupně vyvíjela v průběhu mnoha let, kdy jste se ze všech sil snažil uklidnit svou manželku a její extrémní úzkost a podezíravost. Promluvte si s ní a řekněte jí, co cítíte a jak strašně vám to ubližuje. Řekněte jí to, co jste napsal, že ji milujete od prvního momentu a nikdy vás nenapadlo jí být nevěrný. A že její podezíravost ničí vztah natolik, že uvažujete o odchodu. Navrhněte jí možnosti párové nebo samostatné terapie.
Malé otázky a zvídavé dotazy se mohou chvíli zdát neškodné, jako když se vás vaše manželka ptá, kdo vám volá, ale mohou se postupně stát zakořeněnými a nežádoucími, pokud jsou ve skutečnosti jen způsobem, jak vás hlídat a kontrolovat. Bohužel, strach vaší ženy z toho, že se s vámi zopakuje její historie zrady od předchozích partnerů, znamená, že neustále potřebuje důkazy o vaší loajalitě. Nahromaděný tlak na to, abyste jí dokázal, že vám může důvěřovat, nakonec zničil váš vztah. V ideálním případě by si vaše žena při terapiích nebo vašem důrazném rozhovoru uvědomila roli, kterou její minulé trauma aktivně sehrálo v jejím manželství, a sama by se pak měla rozhodnout, jak se se svými minulými zkušenostmi vypořádá. Nebo přijde o svého manžela... Přeju vám hodně štěstí, vaše situace není lehká a rozhodnutí také ne.
vlastní dotazování, newsweek.com, příběh poslal pan Jaromír H.
