„Přitahuji manipulátory a agresivní typy, prostě všechny toxické chlapy. Už raději nechci žádnou známost,“ říká nešťastná Petra

Paní Petra neměla v životě štěstí na muže. Je jí lehce přes padesát a v tuto chvíli chce být sama. Naráží podle svých slov pouze na manipulátory a agresivní typy. Zkrátka na toxické muže, kteří mají touhu ji vlastnit nebo si ji nějak předělat k obrazu svému. Zažila toho opravdu hodně, od manipulace, striktního dodržování nesmyslných pravidel až po domácí násilí ve všech formách.

Nechápu, jak jsem to mohla tak dlouho vydržet

Byla jsem s bývalým manželem přes dvacet let. Vzali jsme se mladí, měli dvě děti a žili jsme navenek klasický život. Jenže za zavřenými dveřmi to byla jiná realita. Zpočátku šlo „jen“ o výbuchy vzteku, později o slovní útoky, kontrolu a omezování. Následovalo i fyzické násilí. Facky, házení věcmi, jednou mě dokonce zablokoval ve dveřích, když jsem chtěla odejít. Po každém incidentu se omlouval, sliboval, brečel. A já mu věřila. Dnes tomu nerozumím. Nechápu, jak jsem to mohla tak dlouho vydržet. Rozvod přišel až ve chvíli, kdy děti dospěly. Měla jsem pocit, že mě to ničí psychicky i fyzicky. Odešla jsem vlastně na poslední chvíli. Po rozvodu jsem chtěla začít znovu a věřit, že na mě čeká vysněný muž, který bude hodný a bude mě mít rád. A to byla chyba.

Nový začátek

Seznámila jsem se s několika muži, ale nadšení brzy vystřídalo zklamání. Pokaždé to bylo podobné. Nejprve šarm, pozornost, rychlé vyznání citů. A pak to začalo. Snaha mě ovládnout, manipulovat, někdy i náznaky agrese. Jednou jsem slyšela od muže, že žena patří do kuchyně, a že práce je jen koníček. To jsem odešla okamžitě. Vypěstovala jsem si „detektor“ na toxické muže. Poznám to. Vím, jak vypadají ty vzorce. 

Když muž začne mluvit o svých bývalých jako o hysterických mrchách, když mi začne hned druhý den volat pětkrát denně, nebo když se snaží narušit můj klid. V tu chvíli vím, že to nebude fungovat. Nechápu, proč zrovna já je přitahuji. Snažím se být otevřená, slušná, komunikativní a stejně si mě vždycky najde tenhle typ. Přijde mi, že normální muži buď neexistují, nebo už vztahy nechtějí. Nevím, jestli se ještě někdy zamiluju a budu mít partnera, který nebude toxický, manipulativní nebo agresivní.

K situaci paní Petry se vyjadřuje psycholog Jan Jestřabický

Jednou z častých mylných představ je, že narcisté si vybírají výhradně partnery, kteří jsou citově závislí a postrádají sebevědomí. Ve skutečnosti však často přitahují silné a sebevědomé ženy. Ačkoli to může působit paradoxně, je důležité si uvědomit, že narcistická povaha a přehnané sebevědomí jsou často jen maskou hluboké nejistoty. To, co navenek vypadá jako neochvějná sebedůvěra, je ve skutečnosti obranný mechanismus, který narcistu chrání před konfrontací s vlastními pochybnostmi a nedostatkem sebeúcty.

Narcista tuto iluzi síly a jistoty zároveň využívá k tomu, aby si vytvořil obraz atraktivního a úspěšného partnera, někoho, kdo silnou ženu zaujme právě svou zdánlivou vyrovnaností a schopností zvládat náročné situace. Vytváří tak dojem, že je člověkem, který nepotřebuje neustálé ujišťování a dokáže být oporou, ačkoli ve skutečnosti bývá pravý opak pravdou.

Co má Petra se svým problémem dělat? A jak byste tuto situaci řešili vy? Přečtěte si také příběh paní Emy, kterou manžel podváděl, nasekal plno dluhů a teď to má splácet ona.