Letní slunovrat je chvíle, kdy se slunce na své cestě po obloze zastaví v nejvyšším bodě a rozlévá své světlo naplno. Tento magický okamžik v sobě nese symboliku vrcholu, rozkvětu i vděčnosti. V dnešním uspěchaném světě může být slunovrat tichou pozvánkou k zastavení, obrácení pozornosti dovnitř a připomenutí si, že i v nás samotných se odráží cykly přírody. Lilia Khousnoutdinova přináší inspiraci k tomu, jak tuto výjimečnou dobu prožít vědomě, skrze rituál, vnitřní naslouchání i sdílení ve společenství.
Červen. Dny, které nekončí. Světlo nás budí brzy ráno a provází až do pozdního večera. Někde uvnitř cítíme, že jsme na vrcholu roku, cyklu, života. Všechno kvete, roste, žije. A my spolu s tím. Letní slunovrat neboli nejdelší den v roce je od pradávna časem radosti, oslav a světla. Mnohé kultury ho vnímaly jako posvátný okamžik, kdy slunce dosahuje svého vrcholu, než se dny začnou zvolna zkracovat a světla postupně ubývat. Je to chvíle, kdy se můžeme na okamžik zastavit, vnímat, čím jsme na své cestě prošly, a poděkovat za to, co září, nejen kolem nás, ale i uvnitř nás.
Někdy máme pocit, že vrcholy už jsou za námi. Ale co když právě teď, s tím, co víme, co jsme zažily, co jsme unesly, začíná to nejhlubší kvetení? Ne to první, nejisté. Ale takové, které nepotřebuje potvrzení. Prostě je. A i když občas cítíme spíš únavu a nejistotu než záři, i to k životu patří. Slunovrat může být jemným zastavením. Připomínkou, že světlo je tu pořád. Nemusíme ho vytvářet. Jen si ho dovolit znovu uvidět. I v sobě. Tak, jak jsme.
Není potřeba nic složitého. Jen se na chvíli zastavit, být sama se sebou a naslouchat tomu, co je uvnitř živé. Zkuste si udělat prostor a prožijte si tento krátký rituál:
1. Udělejte si pohodlí
Zavřete počítač, odložte telefon. Sedněte si ven nebo k otevřenému oknu. Zapalte svíčku a dejte si třeba šálek bylinkového čaje.
2. Pohlédněte zpět
Co jste od zimního slunovratu zvládla? Co se vám podařilo? Co jste pustila? I malé věci se počítají.
3. Poděkujte si
Za péči, kterou dáváte. Za sílu, kterou nesete. Za radost, kterou si někdy dovolíte. Klidně nahlas.
4. Zeptejte se sebe:
Co mi teď dělá radost? Co mě naplňuje? A kdy jsem si naposledy něco z toho dopřála?
5. Udělejte něco pro sebe
Zatančete si. Oblečte si něco, v čem se cítíte krásně. Jděte se projít. Napusťte si vanu. Vědomě. Jako gesto laskavosti od sebe pro sebe.
Letní slunovrat je skvělou příležitostí pozvat k oslavě i své blízké, rodinu, přátele, sousedy nebo ženy z kruhu. Společná setkání u slunečních svátků mají hluboký kořen v lidské paměti. Od pradávna se lidé scházeli, aby zpívali, tančili, rozdělávali oheň a sdíleli radost z dlouhých dní a z přítomnosti druhých. Oheň, světlo, smích a doteky tvoří prostor, kde se můžeme uvolnit, načerpat a znovu se spojit, mezi sebou navzájem i se sebou samými.
Velké přípravy nejsou potřeba. Stačí otevřený prostor jako zahrada, louka nebo terasa, pár dek, zapálený oheň nebo svíčky, něco dobrého k jídlu, natrhat luční kvítí, zapnout hudbu nebo oprášit kytaru. Můžete si navzájem říct, co vám v poslední době přineslo radost, co si přejete pro další období, nebo jen společně být. Bez scénáře, bez očekávání. Děti na podobné oslavy přirozeně patří, stejně jako smích, neformálnost a volnost. Když sdílíme slunovrat ve společenství, v rodině, v komunitě, vracíme se k něčemu dávnému a velmi lidskému. Ke sblížení, které není o slovech, ale o přítomnosti. A možná zjistíme, že radost, kterou prožíváme spolu, v nás zůstává mnohem déle.
Každý rok máme šanci znovu si připomenout, že nejsme jen na cestě „někam“. Ale že cesta je cíl, že už teď žijeme. Že se můžeme těšit ze světla, které je vně i uvnitř. Slunovrat nás může jemně přeladit ze shonu do klidu. Z očekávání do vděčnosti. Je to chvíle, kdy se nemusíme posouvat dál, ale můžeme naopak zpomalit a uvědomit si, že jsme přesně tam, kde máme být.
Období kolem slunovratu a svátku svatého Jana (24. června) bylo od nepaměti spojováno se sběrem bylin. Věřilo se, že právě teď mají největší sílu nabitou sluncem, světlem a životem. Lidé je sbírali za ranní rosy, nejlépe mlčky, s jasným záměrem. Mezi tradiční svatojánské byliny patří třezalka tečkovaná, pelyněk, mateřídouška, řebříček, heřmánek či devětsil. Každá z nich má svůj význam, některé pečují o tělo, jiné chrání domov nebo podporují sny. Pokud máte možnost, vydejte se na sběr. Navážete tím na jednu z dávných tradic, kterou naši předkové ctili s pokorou a úctou k přírodě.
Rituály v sobě nesou něco, co často nejde vyjádřit slovy a přesto to cítíme jako podstatné. Jako návrat k něčemu, co v nás bylo vždy. Právě proto jsem založila spolek České ceremonialistky, který pořádá roční výcvik pro ženy, jež chtějí těmto přechodovým chvílím hlouběji rozumět a naučit se jimi vědomě provázet, sebe i ostatní. Pokud vás volá práce s posvátností všedního dne, symbolikou, cykly a ženskou silou ve všech jejích podobách, možná je to cesta, kterou hledáte.
Text: Lilia Khousnoutdinova
Lilia Khousnoutdinova - autorský text
