Divoká Kateřina Stradová: Hraběnka vydržela po boku Rudolfa II. 30 let. Zplodili spolu šest dětí, přesto nebyli manželé

Kateřina Stradová, vlastním jménem Anna Marie Stradová, se narodila kolem roku 1567 (některé prameny uvádějí 1568). Byla nemanželskou dcerou Ottavia Strady staršího, dvorního antikváře císaře Rudolfa II. Její původ sahá do Itálie, kde její dědeček Jacopo Strada, významný kurátor a sběratel uměleckých předmětů, sloužil na dvoře Ferdinanda I. Její otec Ottavio pak přenesl rodinný odkaz do Prahy a provozoval antikvariát, staral se o umělecké sbírky Rudolfa II., ale údajně vedl i nevěstinec, kde se svého času pohybovala i mladá Kateřina.

Nezletilá milenka Kateřina Stradová

Do prostředí císařského dvora vkročila Kateřina už v raném věku. Již před svými patnáctými narozeninami se totiž stala milenkou císaře. Bylo jí pouhých třináct let, když Rudolfa II. uchvátila nejen svým půvabem, ale i vzděláním, uměla ocenit umělecké sbírky, malířství a sochařství, což bylo císařovi, jenž byl vášnivým sběratelem umění, velmi sympatické.

A jelikož si Rudolf II. potrpěl na mladé dívky, získala si ho samozřejmě i svým nízkým věkem. Ačkoliv jí císař udělil titul hraběnky, navždy zůstala pouze jeho milenkou. Rudolf se manželství bránil zuby nehty, a tak ho do chomoutu nedostala ani nejvěrnější milenka, kterou Kateřina skutečně byla. Po císařově boku a v jeho posteli vydržela dlouhých třicet let! Za tu dobu spolu navíc zplodili hned šest dětí, nemluvě o tom, že císař jich jistě měl ještě o něco víc s ostatními milenkami.

Mladé panny z vesnic Kateřina nesnášela

Jednoduché to ale s císařem Kateřina neměla. Vědělo se o ní, že je extrémně žárlivá a ve vyšším věku nesnášela zejména mladé dívky. Nebylo se čemu divit, protože stárnoucí Rudolf byl stále při chuti a mladé slečny byly přesně to, po čem toužil i v pokročilých letech. Údajně si je nechával z okolních vesnic na hrad posílat za tučnou odměnu. A tak mu Kateřina občas udělala žárlivou scénu, uvědomovala si však velice dobře, že víc nezmůže. Jelikož byla celé roky pouhou milenkou, mohlo se také jednoduše stát, že by ji císař ze dvora prostě vykázal. Nicméně jí císař udělil zmíněný titul hraběnky, což jí zajistilo trvalou prestiž a nadstandardní postavení u dvora, byť mimo oficiální nástupnické struktury Habsburků.

Život Kateřiny byl plný nejen vášní, ale i intrik a dramat dvora. Zažila Rudolfovy extrémní nálady, vrtochy, cholerické záchvaty i bezmezné utrácení. Říká se, že v Kateřině měl ideální partnerku: nejenže byla krásná, přízeň mu zajistila i díky svému chápavému přístupu k jeho promiskuitě, ale i loajalitou. Přesto se našly okamžiky, kdy i Kateřina nezvládla svoji žárlivost a jednou dokonce nechala odstranit jednu ze svých sokyň a Rudolfovu milenku, zdroje však pokládají tyto pověsti za neprokázané, byť Kateřina byla popsána jako žárlivá a temperamentní žena.

Dramatické osudy potomků

Jejich děti rovněž zažily dramatické osudy. Nejvíc nadějí bylo kladeno na nejstaršího Julia Caesara. Byl vychován k nástupnictví, ačkoliv nebyl oficiálně uznaným synem císaře, ale jeho psychická porcucha a vražda přítelkyně vedly k internaci na zámku v Českém Krumlově, kde v roce 1609 zemřel. Další potomci žili rozmanitý život: Matyáš byl jezuity vychován ve Štýrském Hradci, zemřel roku 1619, Carlos se stal vojákem a bojoval v osmanských válkách i ve válce třicetileté, zemřel po roce 1650, Karolina se provdala za hraběte z Contecroyu, Dorothea a Alžběta vstoupily do kláštera ve Vídni a Madridu.

Rudolf II. zemřel 20. ledna 1612. Kateřina Stradová přežila svého milence o necelých sedmnáct let. Poslední léta se stáhla ze společenského života a další roky prožila mimo dvůr, podle všeho zajištěná, s dětmi usazenými ve šlechtických či náboženských pozicích. Zemřela v roce 1629 ve věku přibližně jednašedesáti let.

Zajímají vás osudy urozených žen? Přečtěte si o poslední české královně Zitě Bourbonsko-Parmské.