Dorotheu Binz přezdívali "Plavovlasá mrcha": Dozorkyně z Ravensbrücku týrala vězenkyně a v krutostech zaučovala i další kolegyně

Dorothea Binz se narodila 16. března 1920 v malé německé vesnici Försterei Dusterlake, nedaleko Berlína. Pocházela z prosté rodiny. Její otec pracoval jako lesník a rodina žila poměrně skromně. Dětství prožila poklidně, bez jakýchkoli známek budoucí brutality, která se měla v následujících letech projevit naplno.

Cesta do Ravensbrücku

Dorothea do svých patnácti let studovala a po ukončení základní školy začala pracovat jako pomocnice v kuchyni. Práce v domácnosti a službách byla pro dívky z její společenské vrstvy běžná. S nástupem nacistického režimu a rozpínající se válečnou mašinérií se ale otevřely nové, i když temné příležitosti. V roce 1939, tedy ve svých devatenácti letech, vstoupila do služeb koncentračního tábora Ravensbrück, tábora určeného především ženám.

Ravensbrück byl největší ženský nacistický koncentrační tábor. Založen byl v roce 1939 a během své existence jím prošlo více než 130 000 žen a dívek z více než čtyřiceti zemí. Vězenkyně sem byly posílány z politických, rasových či náboženských důvodů a denně čelily nelidským podmínkám, hladu, nemocem, nuceným pracím, bitím i pokusům lékařů SS. Vedle hlavního ženského tábora byl později zřízen i menší mužský tábor a dětský blok. Mnoho vězenkyň zde zahynulo nebo bylo popraveno, zejména v posledních letech války, kdy byl tábor přetížen a proměnil se doslova v místo systematického vyhlazování.

Strach a odpor

Dorothea Binz do tábora nejprve nastoupila jako kuchyňská pomocnice, brzy se ale uchytila na postu dozorkyně. Díky své horlivosti a bezcitnosti se rychle vyhoupla v hierarchii dozorkyň výš. Již v roce 1943 byla jmenována hlavní dozorkyní pro výcvik ostatních ženských strážných (tzv. Aufseherinnen). S touto funkcí získala moc nad stovkami životů a nehodlala ji využít k ničemu jinému než k tyranii.

Táborem Ravensbrück prošly během války desítky tisíc žen, včetně politických vězenkyň, Židovek, Romek, homosexuálek i svědkyň Jehovových. Právě zde se Dorothea vyprofilovala jako sadistická postava, která budila strach a odpor. Nejvíc jí vadily zajatkyně z Ruska, které týrala téměř nepřetržitě. Vězenkyně ji přezdívaly Plavovlasá mrcha, nejen kvůli jejím světlým vlasům, ale především pro krutost, kterou denně projevovala. Na rozdíl od některých jiných dozorkyň, které alespoň předstíraly odstup, Dorothea se v mučení a ponižování vězenkyň vyžívala.

Za krutosti trest smrti

Byla známa tím, že osobně bít ženy holí, bičem či pažbou pušky, a to často bezdůvodně. Ráda stála u poprav a selekcí, kde rozhodovala, kdo půjde na smrt. Nevyhýbala se ani experimentům a trestům v podobě hodinového stání na mrazu, bití, odpírání jídla či spánku. Brzy také navázala vztah s důstojníkem SS Edmundem Bräuningem, který rovněž sloužil v Ravensbrücku, byl dalším důkazem její loajality k nacistickému systému. Spolu tvořili mocenský pár, který se s ničím nepáral. Jejich zábavou bylo pozorovat při mučení vězenkyně a vidět, jak trpí.

Po konci druhé světové války se Dorothea Binz pokusila uprchnout. Pochopila, že její zločiny nezůstanou bez trestu. Byla však brzy zadržena britskými vojáky a postavena před soud během Ravensbrückého procesu, který probíhal mezi roky 1946–1947 v Hamburku. Na základě svědectví přeživších i dalších důkazů byla shledána vinnou z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. V květnu 1947 byla odsouzena k trestu smrti. Její poprava proběhla 2. května 1947 v hamburském vězení Hameln, kde byla oběšena. Bylo jí pouhých sedmadvacet let. „Doufám, že si snad nebudete myslet, že jsme všichni byli zlí lidé.“ Tak zněla její poslední slova před popravou.

Zajímají vás osudy dalších dozorkyň z koncentračních táborů? Přečtěte si o kobyle z Majdanku.