Na první pohled je to práce snů: cestování po světě, privátní tryskáče, šampaňské, miliardáři. Stejně jako kluci sní o tom, že se stanou kosmonauty nebo záchranáři či jinými hrdiny, pak jednou z vysněných prací zejména krásných dívek, je letuška. Ale realita? Ve vzduchu panují pravidla, která si běžný cestující nedokáže ani představit. Letušky soukromých letadel otevřeně přiznávají, že jejich profese zahrnuje mnohem víc než podávání drinků v business třídě. A některé „služby“ mají s pohostinností pramálo společného.
Práce letušky na palubě soukromého tryskáče má být výsadou krásných, zkušených a diskrétních žen, které většinou mluví několika jazyky a přesně vědí, jak se chovat v elitní společnosti. Ne nadarmo je to prý jedno z pro muže nejpřitažlivějších ženských povolání. Máte uniformu, jste krásná, vzdělaná, přesně víte, co se sluší, a co je naprosté tabu. Ano, řeč je o elitních letuškách. Často se jedná právě o elitní výběr bývalých stevardek z komerčních aerolinek, které dostanou nabídku, jaká se neodmítá: mnohonásobně vyšší plat, cestování v soukromí, noclehy v pětihvězdičkových hotelech. Jenže, jak potvrzuje jedna z nich anonymně pro Svět ženy, realita se často mění v bizarní kabaret. Říkejme jí třeba Míla (38 let).
„Byly jsme školené na špičkový servis, znalost všech značek toho nejlepšího šampaňského, pravidla etikety a pohotové reakce v krizi. Ale nikdo nám neřekl, že budeme dělat třeba 'hostesku' na letu plném rozjařených miliardářů a jejich momentálních, většinou tajných milenek,“ svěřuje se Míla, dnes již bývalá letuška z paluby jednoho z nejluxusnějších letadel, která z pochopitelných důvodů zůstává v anonymitě. "Když jsem o tuto práci žádala, musela jsem projít několikakolovým výběrovým řízením. Musela jsem o sobě prozradit i mnoho z toho, co je velmi osobní. Nesměla jsem mít viditelné tetování protože v některých kulturách je zapovězeno a je znakem "špíny těla." Práci jsem nakonec dostala a věděla jsem, že když vydržím rok, zabezpečím se klidně i na pět let. Čím déle, tím lépe, myslela jsem si. Ale nevěděla jsem opravdu, do čeho jdu."
Zatímco na komerčních letech existují přísná pravidla chování a bezpečnosti, v soukromých tryskáčích se z pravidel stávají doporučení – a ta si klient diktuje podle svého. Vlastně je to tak, že bohatí mohou vše a ta etiketa, kterou jste se učili, postupně padá, stejně jako veškeré hranice a limity. „Měla jsem let, kde mi pasažéři už při nástupu oznámili, že letí na swingers večírek. Žádné spodní prádlo, žádná morálka. Byla jsem jediná oblečená žena na palubě,“ líčí Míla pro Svět ženy. "Musím říct, že mi bylo strašně nepříjemně. Snažila jsem se zachovat všechna pravidla etikety, ale nevěděla jsem, kam s očima. A samozřejmě to dopadlo tak, jak jsem se nejvíce bála. Chtěli po mně, abych se přidala. Ale ustála jsem to, jen to pro mě byla první stopka. Uvažovala jsem o tom, že okamžitě skončím. Jenže odejít nemůžete."
Takové zážitky nejsou výjimkou. Letušky popisují, že se na palubě běžně kouří doutníky, popíjí litry alkoholu, konají se drogové večírky, a ženy přicházejí a odcházejí podle rozmaru hlavního klienta. „Moje kolegyně mi jednou vyprávěla, že byla na palubě podobného letadla, kde měla původně podávat sushi, ale nakonec byla svědkem něčeho, co by spíš sedělo do nočního klubu v Bangkoku než do vzdušného prostoru nad Atlantikem,“ dodává Míla, která si je vědoma, že se jedná o přísně utajované informace.
Jak uvádí Míla a vy asi i tušíte, letušky často podepisují smlouvy o mlčenlivosti. Není divu, protože na palubách se řeší nejen soukromé záležitosti, ale i byznys za stovky milionů dolarů. Přesto občas některá bývalá zaměstnankyně promluví alespoň anonymně. I proto víme, že nejčastějšími cestujícími jsou prý oligarchové, technologičtí magnáti a celebrity. A každý z nich má své výstřednosti.
„Jeden klient vyžadoval, abych s ním jedla každý chod, včetně dezertu. Pokud bych odmítla, měl pocit, že ho urážím. Jiný zase chtěl, abych mu masírovala nohy během letu. Samozřejmě bez bot,“ přiznává Míla, elitní letuška s několikaletou praxí. Práce v soukromém letectví tak často balancuje na tenké hranici mezi servisní rolí a osobní asistentkou na plný úvazek. A navíc je to práce bez přestávky, bez protestu. Ty se totiž za peníze, jež letušky dostávají, nenosí. "Několikrát to bylo daleko za hranou, ale musela jsem mlčet. Jinak to nejde. Jste vázáni mlčenlivostí, vlastně vám platí za tu. Vaše schopnosti se berou samy sebou. Důležité je dodržet smlouvu za všech okolností. A bez výjimky."
Přestože výplaty často přesahují 250 000 Kč měsíčně, ne každá žena tento typ práce zvládne. Psychický tlak, neustálá dostupnost a časté požadavky za hranou komfortu vedou mnohé letušky k tomu, že po několika letech odejdou. Často s pocitem, že prodaly svou osobnost, výměnou za zážitky, které nikde jinde nezažijí. A samozřejmě výměnou za na dlouho zajištěnou budoucnost, často i pro celou rodinu. Jak ale Míla uvádí, většinou jsou brány svobodné ženy, i když i již vdaná letuška se najde, ale je výjimkou... "Málokterý partner nechá svou lásku pracovat na této pozici, zejména právě při zachování mlčenlivosti, která se vztahuje bez výjimky i na rodinné příslušníky," objasňuje Míla.
„Cestování první třídou? Ano. Ale také jsem byla svědkem drogového kolapsu jedné pasažérky, pomáhala střízlivět herci, který se před odletem opil do bezvědomí, a jednou jsem musela přesvědčit sponzorku arabského podnikatele, aby opustila kabinu pilota, kde se jí velmi zalíbilo. Tedy spíše ten pilot,“ dodává Míla, která si jistě v oblacích užila své. "Je velmi těžké někdy tyto bohaté přesvědčit, protože jste prostě personál a možnosti máte omezené. Někdy je to těžké i pro kapitána a veškerý personál."
Součástí této práce je také nepsané pravidlo, že vzhled je klíčem k přijetí. Letušky jsou vybírány pečlivě, často až do posledního detailu, od barvy nehtů až po tón hlasu. „Když mě poprvé představili klientovi, zhodnotil mě pohledem od hlavy k patě a řekl: 'Na let dobrý, ale na večírek bych si tě nevybral.' Byla to součást kultury, v níž jsem se pohybovala,“ říká další detaily a podrobnosti Míla. A i podle svědectví dalších bývalých členek palubního personálu platí, že krásné ženy v soukromých letadlech nejsou jen dekorací, ale i formou prestiže. „Byly jsme vizitkou klienta. Když se obklopil krásnými ženami v letadle, byl v očích jiných 'za krále'. Jenže my jsme byly jen součást balení, ne rovnocenní lidé,“ shrnuje za všechny.
Na otázku, proč si některé ženy tuto práci vybírají, odpovídá Míla za všechny. Sama odpovědí slyšela mnoho. Jsou to slova jako „dobrodružství“, „peníze“ nebo „svoboda“. Jenže právě svoboda je tím, co na palubě soukromého letadla často chybí nejvíc. Role letušky v těchto výšinách není jen o letání. Je to životní styl, který může být stejně tak strhující jako sebedestruktivní.
kodd-magazine.com, svetzeny.cz, vlastní dotazování (Miroslava Aubrechtová - anonymně)
