Byla to doba, kdy každodenní život v Československu byl prostě šedivý. Rozzářit den tak často dokázaly drobnosti a slovo luxus mělo úplně jiný význam než dnes. Mnohé věci byly nedostatkovým zbožím, přesto se staly nedílnou součástí každodenní existence. A právě tyto drobné předměty často tvořily svět socialismu, jak ho známe z dětství, filmů, rodinných vzpomínek či vyprávění. Vzpomenete si, bez čeho jste se tenkrát neobešli?
Pamatujete si ještě na typickou frontu před masnou, kde se postávalo i několik hodin v naději, že se podaří ulovit kus prorostlého vepřového? Nebo na žvýkačky s obrázky, které jsme lepili do sešitů, vyměňovali si je pod lavicí a cítili se při tom jako malí pašeráci? A co bony, papírky, které samy o sobě neměly žádnou hodnotu, ale v Tuzexu za ně šlo pořídit džíny Levi’s, parfém značky Dior nebo třeba barevný televizor?
Socialistická realita byla plná paradoxů. Některé předměty byly absolutně běžné, jako třeba drsný toaletní papír, o který jste se mohli i pořezat, nebo u nás vyráběné pivo. Sifonové láhve měly své místo v každé domácnosti a doma maminky zavařovaly okurky, broskve i masové konzervy, protože mrazáky nebyly standardem a na suroviny z obchodu se stála fronta delší než dovolená. Mít zásoby se navíc hodilo, protože člověk nevěděl, kdy zase budou regály v samoobsluze zet prázdnotou.
Kultura konzumu v socialistickém pojetí byla zvláštní směsicí improvizace, vynalézavosti a trpělivosti. Na Vánoce se stály fronty na Studentskou pečeť, o banány a mandarinky se vedly hlasité boje a maminky dlouhé stání ve frontě v mrazech často odstonaly. Džíny byly snem každého teenagera a kdo měl doma originální rifle, byl králem třídy. Všechno se shánělo přes známosti a protekci. Lidé museli znát někoho, kdo znal někoho, kdo mohl sehnat, co se normálně sehnat nedalo. A když ne, přišly na řadu výměny, krabice se žvýkačkami za tričko z Tuzexu, litrovka rumu za lístky na fotbal.
Ve školách jsme psali propiskami Centropen, kreslili na čtverečkované papíry, které se nedaly nikdy vytrhnout bez roztrhání půlky sešitu, nebo na růžové pijáky. Ve skříních jsme měli igelitky s nápisem Prior, Jitex nebo OD Kotva, které se nosily do roztrhání a stejně tak dlouho se používaly i balicí papíry. Každý panelák měl svou společnou sušárnu a mandl, který občas hrozivě bouchl a způsobil malý infarkt každé babičce v doslechu.
Dospělí trávili večery u televizí značky Tesla, děti čekaly na Večerníček a v neděli celá rodina koukala na budovatelský film nebo na Nemocnici na kraji města, případně se hrály hry jako Člověče, nezlob se, karty nebo třeba Pexeso. Kdo měl barevnou Teslu, byl za frajera, i když barvy občas vybledly a pleť herců se proměnila do zelené nebo fialové.
Připomeňte si v našem kvízu svět, kde se pralo v mýdle s jelenem, kde každá druhá domácnost měla stejný vysavač ETA i oranžovou kuchyňskou linku a kde karton cigaret Start nebo tuzemák byl hodnotným dárkem. V našem kvízu zjistíte, jak dobře si pamatujete realitu života v minulém režimu.
www.jenprozeny.cz, www.idnes.cz, autorský text
